Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Tak jsem napsal text,který má být přiložen k žádosti o vyhlášení památných stromů na hřbitově, zřejmě na něm již nic nezměním, nanejvýš bych zařadil nějakou báseň.
Duše stromů
Víra v existenci duše stromů implikuje, že při jejich kácení či jiném poškozování cítí bolest, což vedlo k snaze jejich utrpení minimalizovat a k různým magickým a náboženským praktikám k usmíření ducha stromu. Zároveň existují praktiky, které se pomocí výhrůžek pokácení snaží přesvědčit ducha ovocného stromu, aby plodil. Stejně jako lidé také stromy mohou být sezdány nebo se někde jedná s kvetoucími stromy jako s těhotnými ženami.
U některých etnik se věří, že se do stromů uchylují duše předků a v Číně se tradičně sázely stromy na hroby, aby posílily duši zemřelého. Pozdější názory pak nepovažují samotný strom za tělo ducha, ale za pouhý příbytek, který může opouštět. Tento názor vedl ke vzniku víry v lesní démony a bohy.
Ve starých lidových úslovích se vyskytují různá rčení, např. že uschne strom u domu, ve kterém zemře člen rodiny. Motiv vazby stromu na člověka nalézáme i v literární tvorbě.
V pohádce Boženy Němcové je duše člověka zakleta ve stromě. V noci leží jako žena na lůžku bez známek života, ráno oživne. Podetne-li se strom s nímž je spojena, zemře i ona. Milenecké dvojice sázely dva pruty vedle sebe. Žily dokud žily stromy. Když strom uschl tak ten jehož strom z té dvojice to byl zemřel. Někdy také pokácení svého vlastního arbotu bylo rychlejším řešením než rozvod nebo méně bolestným a nákladným než suicidum. Nenašel jsem v literatuře zda jsou známy také případy vražd pomocí pokácení stromů. Myslím si, že jistě k takovým pokusům docházelo. U indických žen, které jsou narozené v astrologické kombinaci Mangliks, se předpokládá prokletí. Už jejich dávní předkové totiž věřili, že mohou svým manželům způsobit brzkou smrt. Proto musí nejprve složit svatební slib stromu. Aby kletba zmizela, strom se okamžitě zničí. Když už z něj nezůstane vůbec nic, může se teprve chystat veselka. Strom svatebčanů ( také označovaný jako Dub v Údolí 2 ) je památný strom, který roste na území národní přírodní památky Terčina údolí u Nových Hradů. Stojí na kraji lesního porostu při červené turistické trase ( a naučné stezce Terčino údolí ) asi
Existují cvičení zvaná kořeny stromů zaměřená na první čakru, jejichž výsledkem je poznání, že člověk je stejně jako strom součástí přírody. První čakra je zdroj vitální síly pro další čakry.
Fráňa ( Ferdinand ) Veitr jenž používal pseudonym Jiří Květenský, byl novinář a spisovatel napsavší a v roce 1928 vydavší dvoudílný román s názvem Na vzbouřených vlnách, o vzpouře námořníků v Bocce Kotorské, žil v letech 1897, podle jiného zdroje žil od 1. 7. 1896 – 17. 6. 1966. Na vzbouřených vlnách je jeho autobiografický román, protože byl účastník té vzpoury. Také byl zakládajícím členem KSČ ve Vyškově a též vyfasoval 13 měsíců vězení za účast v prosincové stávce. Pracoval jako redaktor v Moravské Ostravě. Byl osobou důležitou v objevení jednoho textu týkajícího se spisovatele Bohumila Hrabala, více zde : vyskov.cz/.... Veitr v Nosálovicích u Vyškova se narodil a chodil do školy také v Nosálovicích - do školy s věžními hodinami. Založil také časopis. A také někde někdy kolem roku 1966 založil koncept nepublikované povídky. Dle sdělení pamětníků v ní bylo zhruba toto.
V 15. století ve Vyškově žili mladí lidé ( Jakub Chulava, jehož předci přišli v roce 1284 z Hameln do Hamlíkova a Ona, která se tehdy jmenovala jinak ), kteří měli k sobě náklonnost. On se na přání své sociální skupiny stal knězem. Ještě předtím ulomili s Onou dva pruty ze stromů rostoucích na dnes bývalém hřbitově ( dnes vedle firmy Usnul ) lidí popravených na Vyškovském popravišti v dnes tak zvaném Cukrovarském hájku, z něhož několik let stojí jen pár stromů cukrovarské vily. A zasadili je na tomto hřbitově popravených v pátek 13. při úplňku. Je to magické datum, je ale třeba brát do úvahy, že číslo 13 znamená třeba v tarotu smrt. Zasadili je na tom místě proto, že se dalo očekávat, že zde stromy dlouho vydrží. Genius loci toho místa jim vnukl zazpívat si přitom text, který o pár století později zpívala Helena Vondráčková : Někdy prý jen čáry dělají z dvou lidí páry. Stromy vydržely. I ten text i ten zpěv. Jen občas si místní kat Pavel Hamel bydlící v Katově uličce ve Vyškově v té době bez čísla popisného udělal vpodvečer výlet na popraviště a hřbitov popravených, kde sbíral při úplňku magické rostliny, zejména kořen mandragory a kde poté opékal na haluzi ulomené ze zdejších stromů srnčí od boudy ( psy ), neboť byl také ras. Poznámky pro blbé, což nejsou čtenáři tohoto textu : popravených neznamená nakrmených, popravit prasata neznamená popravit například politiky, znamená to na Moravě dát najíst prasatům, Mandragora ( česky také pokřín či pekřín ) je rod rostlin čeledi lilkovitých. Zahrnuje šest zástupců tohoto rodu, z nichž nejznámější je mandragora lékařská. Je rozšířena ve Středomoří, jeden druh roste v Himalájích. Má afrodisiakální účinky. Vaří se z ní podle některých zdrojů čaj. Kat jako správný pyroman a flagelant trpící satyrysmem v jedné osobě si zde po vypití čaje též udělal dobře. Použité pruty následně vhodil do ohně u něhož se ohříval a tím jako by nevědomým obřadem na magickém místě předurčil jejich osud. Čas od času se on a občané města Vyškova mohli ohřát u většího ohníčku. Ve Vyškově byl v roce 1467 z Vyškova pocházející protestantský kacíř Olomoucký biskup Jakub Chulava po tříletém věznění v únoru aby se zahřál upálen. Má příbuzná Viktorie Veselá ( tak se Ona jmenovala v 18. století ) narozená roku 1736 roku 1753 zapálila Vyškov aby měl její boyfriend ( v 15. století se jmenoval Jakub Chulava ) práci tesaře. Při té příležitosti se vařila v městské kašně na náměstí voda na oblíbenou tvarůžkovou polévku,která byla rozdávána lidem hasícím požár. Viktorie Veselá zaplatila životem na hranici Vyškovského popraviště, které bylo na hranici dvou katastrů a na kterém tesařské práce při jeho opravě a přípravě vykonal její boyfriend. Staré záznamy praví, že hlavně s obzvláštním dojetím přitesával kůl ke kterému měla být při upálení přivázána. A opět se mohl pan kat, říkejme mu třeba Kutálek, jeho žena Katka Hamlíková a občané města Vyškova ohřívat. Naposled se ohřáli 21. května 1917, kdy se konal velký požár Vyškova. Tento happening uspořádala Katka Konečná, kdysi známá jako Viktorie Veselá. Pokud se věnujeme skrytým dějinám některých míst neujde nám dobová informace, že plameny pohltily i orlovnu a panský dvůr vedle bývalého kapucínského kostela. Což je v nejbližším okolí hřbitova. Hořely i lípy ve stromořadí a na hřbitově. Od roku 1917 již z důvodu globálního oteplování žádná taková performance nebyla třeba. Jak Vám jistě došlo, dvojice zmíněná výše se průběžně reinkarnovala. A v každé své reinkarnaci zasadila dva stromy na podporu a jako symbol svého vztahu. V roce 1917 hořely lípy, které zasadila na hřbitově.
Člověk v hrobě se postupně rozkládá a vzniklé živiny se šíří do dalších částí hřbitova. Rostou – li na hřbitově stromy využívají ke svému růstu i tyto živiny. Stromy na hřbitovech tak jsou složeny z přeměněných těl pohřbených lidí. Kdo byl dole je za nějakou dobu nahoře a často výš než jeho šéf. Dochází také k jiným zajímavým situacím. Například lidé, kteří se za života nenáviděli, tak tvoří po smrti jedno tělo v jednom stromu. Nebo podobně lidé z různých generací, kteří se za svého života nemohli potkat vytvoří arbor vitae - strom života - rodokmen. A zase dvojice, která se za života viděla jen z rychlíku, protože osud tomu tak chtěl a také solventnost jsou po smrti konečně spolu. Je zbytečné rozebírat další variantu, kterou jistě čtenář tuší : dvojice, která se měla ráda za života se může stát dvojicí vhodným umístěním hrobů u dvojice stromů, nebo dávali – li přednost neoddělenému spaní u jednoho stromu. Zmíněná dvojice je v jedné své reinkarnaci pohřbena na hřbitově ve Vyškově, na hřbitově nacházejícím se naproti zámku. Vzhledem k ochraně osobních údajů není možné zveřejnit jména pod kterými byli pohřbeni. Jejich těla se změnila v kmeny dvou stromů rostoucích vedle sebe a dotýkajích se větvemi, které na hřbitově zbyly z dřívější větší kolonie. Jedná se o dva korkovníky, jejichž semena byla přivezena ze Severní Ameriky před sedmdesáti lety ( to jest ve 40. letech ) a které osobně zasadili. Došlo k tomu následovně. Po 2. světové válce dovezla paní Cilia Polach, žijící trvale v Detroitu v USA, 10 semen korkovníku svému bratrovi panu Svobodovi do Vyškova. Pan Svoboda se domluvil s tehdejším hrobníkem panem Měřínským a společně dali semena vyklíčit. Všechna semena vzešla a dvě ze získaných rostlin rostou dodnes na hřbitově. Rostliny byly zasazeny v roce 1947, takže v současnosti je jim necelých 70 let. Korkovníky stály také u vchodu u správní budovy. Ke zmíněné dvojici korkovníků chodili navštívit metamorfované přátele také Josef Hanák a Hans Josef Body ( tvar Hans Josef Boda použitý v textu o Slepém harmonikáři je překlep ). Dnes je obdivují umělečtí duchové z Vyškova, místní duchové a místní občané.
Zmíněná dvojice se reinkarnovala i do dnešní doby. Dodnes chodí společně na hřbitov, vlasy mají na dovolené, navštěvují své hroby a vnímavým lidem, například mě, občas vypráví svůj příběh. Stejně tak jako ho vyprávěli Veitrovi v jedné své reinkarnaci. Jednou když byli za druhé světové války ve krytu na hřbitově měli oba společně lucidní snění. Zdálo se jim, že jdou ve starém sklepení po schodech nahoru. Nahoře je místnost ve, které sedí stařec. Stařec je knihovník a kronikář. Podal jim každému jejich knihu.V ní si mohli přečíst o svých předchozích reinkarnacích a životě mezi nimi. Ze snění se probrali u hrobu Fráni Weitra a četli v otevřené knize na jeho hrobě svůj příběh.
Příběh dočetli a na dvou korkovnících poblíž jeho hrobu najednou visel transparent s textem :
Pravda ze 12. října 1922 :
10 let těžkého žaláře.
Fráňa Veiter.
Číslice tvrdá, bolestná, v níž vložena těst nůše utrpení, protkaného kletbou ujařmených rabů, kteří marně tyčí pěsti k oblakům, volajíce po lidskosti a spravedlností, lpí tu jako výsměch bídě chudých chatek, z nichž vane žalov a poroba.
Člověk zachví se mrazivým chladem, tvář jeho zahoří hněvivým nachem a dlaň tiskne se v tvrdou hroudu, při vzpomínce na prosincové dny 1920, kdy demokratická buržoasie ve jménu lidskosti, se znakem svobody na karabáčích, mrskala těla těch, kteří dovolili si ohrožovati její měšec.
Slunce rudého kalichu s obětní krví starých Táboritů s uslzenou tváři sklonilo se za Kalvarii utrpení, na níž celé tisíce českých proletářů neslo své těžké kříže, jež buržoasie za pomoci svých žoldnéřů vložila jim na bedra.
Blýskavé bajonety vítězně řvaly do okolí hymnu svobody, veselé hlady lichvářů líbaly paláce plné nemyslitelného blahobytu a z Kalvarie utrpení zaznívaly povely komandujících najatých pochopů, kteří splňovali rozkazy a přání buržoasie.
Tma rudo-bílého pokroku lehla nad českými lány a jen záře v podobě stočených paragrafů hlásala buržoasií, že toť znamení, ve kterém zvítězí. A kříže, které na výsměch lidskosti vypjaly se na Kalvarii proletářského utrpení, slávu zaprášených zákoníků věštily. Z otevřených ran trpících kapala krev na papírové deklarace, poškrtané planými sliby a ostny z trnových korun, vražených v čela dělníků, dláždily cestu vítězům k blahobytu.
Chatrné nitro doškových chatek dýchalo prokletím, továrny a dílny dřímaly jakoby v drsném obětí vrahů a plesnivé, chladné kobky žalářů plnily se odbojným životem nevinných obětí kapitalistických řádů.
10 let těžkého žaláře...
Z milosti jen pouhých 10 let. Milosrdně hyeny litovaly svých kořistí, které rozsápaly. Krví nevinných zbrocené ruce umyly sobě - v nádobě, přeplněné vlast opěvujícími slovy a hesly, by zakryly sobectví a hanbu humanity tím zmenšily. Měšec svůj opletly sladkými frázemi o napadeném národu a zaslepení rabové jej obdivovali a statečně chránili. Špínu svých těl a duší vstrčily do podstavce modly, jíž učily národ hned v jarém mládí ve školních škamnách se klaněti.
Národu vzrostlí hrdinové, bohatcům vzkvétal jich blahobyt a chudině otevřela se cesta - ke hrobu. Buržoasie dokázala, že ve prospěch svých bezedných žoků dobře dovede využíti veškerých mocenských prostředků proti těm, kteří opováží se při konání svých povinností žádat také svá práva.
Zasazená rána na proletářském těle se zacelila velmi brzy, zůstává však jizva vzpomínek, které svírají dlaně v pěst. Z bolestných vzdechů trpitelů vzrostly rudé květy v srdcích prostých dělníků, z nichž budoucnost uvije věnec svobody pracujícím lidem.
A květy ty zrudly dnes a mocně vůní svou rozčeřily proletářský svět, neboť poslední trpitel snímá s hlavy své - trnovou korunu.
Dočetli text a probrali se ve krytu na bramborách pana Měřínského, odešli z něj a dál nás nezajímají. Zajímají nás korkovníky.
Ve snářích se k heslu strom váže následující : Strom - opatrovati, zalévati = dobré opatrování majetku. Sny pracují se symboly a s podvědomím. Symboly umí číst psychologie.
Antoni Gaudí řekl : Příroda je stále otevřená kniha a jen v ní opravdu stojí za to číst. Veřejnost jistě zná a vzpomene si na psychologické testy kdy se má říci co člověk vidí v nakreslených skvrnách. Takový test, zvaný Rorschachův je umělecky ztvárněn například ve známém filmu jmenujícím se Bažanti jdou do boje. Tyto testy se jmenují projektivní.
Existuje projektivní test, jehož autorem je německý psycholog Koch, zvaný baumtest, to jest kresba stromu. Podle toho jak zkoumaná osoba nakreslí strom je posuzována její povaha a vývoj. Při kresbě stromu jedinec dává najevo především skryté osobní postoje, odhaluje svou minulost, například i to, jak se staví ke své budoucnosti. Pocity osamění a neporozumění okolního světa sídlí v člověku, který strom usadí doprostřed ohraničeného prostoru, ohrady a tak podobně. Vidíme, že naše korkovníky stojí uprostřed zdí ohraničeného prostoru. Pocity méněcennosti zase, je-li strom zakreslený v prohlubni nebo na kopci či hoře. Opět vidíme souvislosti v tom, že stromy stojí na svahu a můžeme říci i na kopci, neboť ze svahu je vidět do okolního níže umístěného prostoru. Optimální strom by měl vyrůstat z půdy nebo trávy a měl by mít rozšířenější patu kmene ( základnu ). Výrazná kresba na levé straně značí náklon k minulosti, pravá strana zase značí nedůvěřivost. Kmen hovoří o zrání člověka, přechod kmene a větví pak o dospívání. Hladké, nezvýrazněné a neopravované napojení značí bezproblémový a nerušený přechod mezi dětstvím a dospíváním. Jakékoli šrafování, pokřivení, suky a dutiny naznačují nejistotu v současné situaci. Více se můžeme dozvědět například zde : ografologii.blogspot.cz/..., také zde
a také zde grafocv.cz/.... A také úplně jinde. Informací o této metodě je mnoho.
Můžeme navštívit korkovníky amurské a podle vzhledu jejich prýtu posoudit povahu a vývoj korkovníků, nebo jít ještě dále a posoudit povahu a vývoj reinkarnované dvojice, která se do nich přeměnila v jedné své reinkarnaci. Můžeme je také nechat pokácet a spálit v krbech zastupitelů abychom ušetřili zemní plyn dalším generacím.