Já a joga

Obrana před jogou a jogíny zejména

Řada publikací zaměřených na otázky výzkumu začíná svůj výklad připomínkou čtyř obecných způsobů poznání, které formuloval americký filozof Peirce a označil je za způsoby fixování přesvědčení. Jedním ze způsobů poznání je metoda tradice. Za pravdu je považováno to, co dlouhou dobu jako pravda platí, to, co lidé odjakživa jako pravdu znají, v co celý život jako pravdivé věří. Taková pravda bývá průběžně opakována, posléze považována za jakýsi axiom a případně z ní vyvozovány či na ni navazovány další a další pravdy. Jinou podobou poznání je metoda autority. Jde o přijetí pevně stanovené nějaké slovutné vědecké, případně jiné významné autority, například též ideologické nebo náboženské. Třetí variantou je metoda apriori. Představuje situace, kdy nám intuice říká, že naše poznání je správné, kdy určité tvrzení pokládáme za samozřejmé, kdy poznané je ve shodě s našim rozumem, (ale ne nutně se zkušeností), kdy konečná úvaha zní, že je to prostě tak, vždyť to dá rozum. Čtvrtou cestou poznání je metoda vědy. Jejím prostřednictvím je možné určitý poznatek ověřit něčím, co nejde individuálně ověřit, něčím nezávislým, takže tímto způsobem může každý dospět k témuž závěru.

Michael Crichton byl názoru, že vědci mají tendenci plést si současné vědecké teorie se skutečnou realitou, která za nimi stojí, přičemž vědecké teorie jsou fikce: Věda nám poskytuje obraz světa, ale tento obraz se nesmí zaměňovat se skutečnou realitou.Protože skutečnost je vždycky větší, mnohem větší než to co víme, než cokoli co o ní můžeme říci. Já k tomu mohu dodat, že nejen vědci.

Thomasův teorém ( William Isaac Thomas, 1863 – 1947 ) říká :Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích. Není důležité, jak věci objektivně jsou, ale jak jim lidé rozumějí a podle toho jednají. Závěry sociálních výzkumů mohou mít téměř vždy jen pravděpodobnostní charakter. Konkrétní důkaz kauzality v sociálních situacích je krajně obtížný a v naprosté většině případů nemožný. Opět dodávám, že nejen v sociálních situacích.

Další názor vysvětlím pomocí jednoho mého již dříve publikovaného textu.Už je mi jasné proč máme tak složitý právní systém a další zákony přibývají. Syndrom vyhoření ( projevuje se v oblasti politiky tím, že nemáme zájem řešit problémy, které nám politici dělají ) může být také zapříčiněn nesprávným osobním informačním systémem. Pro život a podnikání platí princip inkompatibility, který formuloval matematik Zadeh : S růstem složitosti systému klesá naše schopnost formulovat přesné a významné soudy o jeho chování, až je dosaženo hranice, za níž jsou přesnost a relevantnost vzájemně se vylučujícími charakteristikami. Zkrátka česky, složité je to proto abychom nerozuměli tomu co dělají ti nahoře, ti bohatí atd., protože bychom si na to museli platit právníky. K tomu stačí dodat, že jedním ze znaků sekty, to jest organizace, která manipuluje, je to, že ti dole neví co dělají ti nahoře.Možná se teď ptáte co to má co společného s jogou.S jogou to má společného to co to má společného se vším dalším. Zkrátka to,že všude se něco dokazuje.Dnes je módou výživová doporučení zdůvodňovat vědeckými výzkumy.Podívejme se jakým způsobem můžeme tyto výzkumy ovlivnit.Použiji pro snažší názornost příklad z politiky.Představme si,že stranu A volí deset voličů, stranu B volí čtyři voliči.Přesto potřebuji aby volby vyhrála strana B.Takže deset voličů strany A umístím společně do jednoho volebního obvodu.Voliče strany B umístím do dvou volebních obvodů po dvou.Takže v jednom volebním obvodu vyhrála strana A,ve dvou strana B.Volby tak vyhrála strana B. Jinak řečeno záleží na tom na jaké intervaly, podmnožiny rozdělíme skutečnost a jak s tím dále pracujeme. Je jedno co rozdělujeme.Může to být třeba proces trávení, stravování,řešení problémů atd. V matematice a v dalších vědách je znám poznatek, který říká,že není možné s libovolnou přesností rozdělit celek na části, které by po složení zase vytvořily původní celek.

Během doby po kterou se věnuji joze jsem slyšel a musel odolávat velkému množství nezpochybnitelných pravd,duchovních pouček a dalším nesmyslům. Je proto otázkou proč jogu dělám a proč jsem navštěvoval kurz cvičitele jogy.Jogu dělám proto,protože mi to pomáhá.Pomáhá mi proto,že si sám určuji co,kdy a jak přijmu a co ne. Kurz cvičitele jsem navštěvoval proto,že dnes se v joze dá najít mnoho nedogmatického.A to zejména v tomto kurzu.Pro ilustraci uvedu několik pouček, pro jejichž zpochybňování jsem byl v jednom kurzu jogy označen za cvoka.

Před jídlem se nemá pít aby se neředily žaludeční šťávy.Já jsem toho názoru, že náš žaludek neví co kdy a jak budeme jíst a dopředu nenastavuje potřebnou koncentraci žaludečních šťáv.Ve skutečnosti funguje tak, že po svém naplnění zjistí co má strávit a podle toho vylučuje šťávy. Uvedu další pravdu.Ráno se nemá jíst –na dotrávení.Já jsem toho názoru, že každý má jíst tehdy kdy mu jeho organismus řekne, že chce jíst a pokud jeho organismus nepracuje zcela správně měl by se naučit jíst ráno aspoň symbolicky.Je to nutné vzhledem k tomu jak se vylučuje a na základě čeho inzulín.Můžeme tak přispět ke své ochraně před cukrovkou.Ještě jedna nezpochybnitelná pravda.Je třeba vyhýbat se stresům.Já říkám, že není třeba vyhýbat se stresům.Organismus stres potřebuje.Organismus také potřebuje stresové otužování, podobně jako potřebuje otužování fyzické.S tím souviísí ještě jedna pravda.Je třeba vyhýbat se negativnímu.K tomu mohu dodat jen to,že ten kdo to tvrdí neví nic o duchovním vývoji.K vývoji a to jakémukoliv potřebujeme prožívat i negativní situace.Tečka.

Další nesmysly je možné slyšet v oblasti výživy.Já vycházím z toho, že vše co člověk je schopen strávit tak to potřebuje.Takže vylučovat z naší stravy nějaké potraviny považuji za nesmysl.Nechápu proč jinak by nám příroda dala schopnost něco strávit. V oblasti výživy jsem se setkal například s tím, že někdo doporučuje mít v každém jídle něco slaného a dorazit to sladkým.Vychází údajně z taoismu. Možná to z taoismu vychází ale chudák žaludek.

Připadá mi, že postupem doby se prakticky ve všem lidském konání vše převrátilo.Ekonomie neslouží lidem ale lidé ekonomii.Trh neslouží lidem ale lidé trhu atd.Podobně je to v joze a jinde.Často jogíni nevychází z toho, že joga má sloužit jim ale chovají se jako by oni měli sloužit joze. Rád bych při té přiíležitosti připoměl poznatek Von Neumanna. Ten objevil, že s růstem složitosti jakéhokoliv systému dochází k tomu, že jakákoliv změna vyvolává změny v systému mající za cíl zachování systému. Všimněme si,že s růstem složitosti,často zbytečné našeho právního systému je nemožné často změnit zákony tak aby vyhovovaly potřebám situace.Vždy se v systému práva objeví nepřekonatelné překážky. Totéž ale platí pro jakýkoliv systém.Může to platit také pro názorové systémy.Často se ptám, zda komplikované systémy,které si vytváří někteří duchovní a jiní vůdci nemají také tuto vlastnost.

Možná by bylo vhodné v tomto místě sdělit z jakého přístupu vycházím já.Vše, každá věc, situace, vlastnost atd. je charakterizováno více než jedním parametrem. Je chybou soustředit se jen na některé z nich.Další chybou je následující přístup. Tam kde máme dva subjekty, nebo dva prvky tam může vzniknout lineární závislost, lineární vztah.Tam kde máme tři a více prvků vzniká nelineární vztah. Ten je možné nahradit lineární závislostí, funkcí jen v malém intervalu. Problém je v tom, že svět je nelineární.Naše myšlenkové modely jsou většinou pouze lineární. Proto musíme vždy zkoumat v jakém zejména časovém intervalu má náš model situace platnost. Převedeno do praxe může být nějaké výživové nebo tělovýchovné doporučení po nějakou dobu prospěšné ale po delší době může škodit.

Také by se mělo brát do úvahy následující. Každou i nepříznivou situaci je třeba brát jako příležitost k pozitivní změně. Vždy záleží na kontextu, který uvažujeme. Nejlépe to vystihuje starý taoistický příběh, který popisuje život farmáře. Ve vesnici si ho považovali, protože měl koně, kterého používal na orání i pro přepravu. Jednou mu kůň utekl. Všichni ho litovali, jak je to hrozné, ale farmář jen řekl, možná. O několik dnů později se kůň vrátil a přivedl s sebou dva divoké koně. Vesničané prohlašovali, jaké štěstí farmář má, ale on řekl, možná. Příštího dne si farmářův syn, který zkoušel osedlat divokého koně, zlomil nohu. Vesničané farmáře litovali, jaké je to neštěstí. Možná, řekl. O týden později do vesnice dorazili verbíři a odvedli všechny mladé muže, kromě farmářova syna se zlomenou nohou. Když mu vesničané gratulovali, jaké štěstí má, zase odpověděl, možná. Každá událost závisí na "rámci", ve kterém ji vnímáme. Když se změní rámec, změní se i smysl. Mít dva divoké koně je dobré, dokud si syn nezlomí nohu. Zlomená noha se zdá být neštěstím, dokud nepřijdou verbíři.Takovému přerámcování říkáme reframing. Změna rámce, ve kterém člověk vnímá událost, změní i její smysl. Změní-li se smysl, změní se také reakce a chování člověka.Přerámcování není nic nového. Mnohé báje a pohádky popisují chování nebo události, které změní svůj smysl, jakmile se změní rámec, ve kterém se odehrávají. Přerámcování je důležitou složkou tvůrčích procesů. Schopnost dát něco známého do nového rámce.

Život na Zemi trvá asi 4 miliardy let. Po celou tu dobu mají stresy adaptační význam, pomáhají zlepšovat a zvyšovat výkonnost živých systémů. Stres je nutný a prospěšný - jde jen o to, aby nepřekročil jisté meze, kdy se stává pro systém destruktivní zátěží ...” Člověk je dědičně programován na původní přirozené aktivity - boj nebo útěk. Nervový a hormonální

regulační systém zajišťoval fyziologickou přípravu organismu na očekávanou zátěž. Protože

pravidla kulturního soužití neumožňují, aby útočné a obranné aktivity organismu proběhly

v celém rozsahu, vzniká potřeba nahromaděné napětí uvolnit jiným způsobem. Je dobré

toto napětí uvolnit způsobem podobným původní situaci - fyzickým výkonem.Stresy rozdělujeme na eustresy a distresy. Z hlediska výkonnosti jedince je užitečné uvědomit si pozitivní význam eustresů i distresů.Člověk byl evolučně nastaven na zdolávání různých situací - pozitivních i negativních.Vzhledem k málo proměnné biologické přirozenosti člověka by bylo nerozumné se stresové zátěži vyhýbat. Přiměřené "stresové otužování” je užitečné. A připravuje na řešení zátěží v praktickém životě.

Člověk se většinou setkává s jinými stresory než jeho prapředek. Je-li třeba podnětem

faktura či nespokojenost nadřízených, zpravidla se na ní nedá reagovat naprogramovaným

bojem či útěkem. V nitru dochází ke konfliktu mezi biologickým programem a civilizační

nezbytností. Částečně jej můžeme eliminovat tělesnými i duševními aktivitami, které boj simulují, např. sportem. Následovat by mělo směřování k závěrečné psychosomatické relaxaci.

Po závažných stresových prožitcích je vhodné "čistit organismus” tělesným cvičením.

Spotřebují se tak metabolity, které by jinak zatěžovaly tělo - např. nespotřebovaný

(nespálený) adrenalin se mění v těle na cukry a ty se mění v tuky - jeden z příznaků

"stresové obezity”. Proto je tak významné relaxačním cvičením uvolnit procesy městnání,

"přetlaku” v těle.

V "informačním systému” těla má svalovina zvláštní funkci - je svéráznou operační pamětí

psychických prožitků. Stresor a následně i stres se zobrazí nejen ve výrazu tváře a svalovině

obličeje, ale v celém periferním i útrobním svalovém systému. Stah svalových vláken přetrvá

podnět. Při četných stresových podnětech svalová paměť shromažďuje tyto informace

sčítáním napětí (po stresových zážitcích se cítíte být svalově unaveni). Nárůst svalových

tenzí nad funkční optimum známe z praxe jako grimasu obličeje, třes rukou, koktavost, třes

a zabarvení hlasu, tiky, záškuby ramen. Tento zvláštní stav svalového napětí reflektuje také

psychika.W. Reich Tyto úkazy studoval americký psychiatr Wilhelm Reich z pohledu ekonomiky neuróz a vitálních energií jedince vůbec. W. Reich byl žákem a později i spolupracovníkem Sigmunda Freuda. Stručně řečeno,tělo nehromadí stresové tenze náhodně.

Tenze svaloviny se organizují do pruhů (Reich je nazýval pancéřováním) a prokázal v těle

člověka 7 takových pruhů (nazval je podle orgánů). Tyto pruhy stresových tenzí svaloviny

významně omezují energetické toky v těle a vedou k somatickým i psychickým odchylkám.

Každý člověk má nejméně jednu zónu dominantní, "svoji”. Paměťová kapacita "jeho”

zóny je zvýrazněna, zatím co stresové záznamy z ostatních odezní, "jeho” zóna je uchovává,

intenzivně blokuje energetické toky a "připravuje” tak následné indispozice. Pokud "očistě”

zón nevěnujeme dost péče, "pěstujeme si” svoji tzv. civilizační chorobu.Řešení je v soustavném rozpouštění tenzí "opačným procesem” - relaxací. Každá velká zátěžová aktivita, každý den angažovaného člověka, by měl být ukončen relaxací, která kladnou zpětnou vazbou v okruhu mysl-tělo vymaže svalovou paměť a připraví ji tak na další optimální funkci.

Stres je reakcí organismu na podněty (stresory), které narušují jeho normální funkci. Vzniká tehdy, pokud stresory převažují nad salutory, tj. nad činiteli, které pomáhají člověku v náročných životních situacích. Za ideální stav považujeme situaci, kdy jsou stresory a salutory v rovnováze nebo ještě lépe, pokud salutory převažují nad stresory. Mezi hlavní salutory patří osobnostní charakteristika jedince (vnitřní faktor) a sociální opora (vnější faktor). Mezi hlavní pracovní a profesní stresory patří vysoká zodpovědnost, časový tlak na plnění úkolů, neúměrné množství povinností, neexistující možnost postupu, nevyhovující pracovní prostředí nebo vysoké nároky na kvalitu a výkon. U stresu rozlišujeme eustres, tj. pozitivně emočně působící stres, a distres, tj. negativně emočně působící stres. Určitá míra stresu je pro člověka prospěšná, protože zvyšuje jeho odolnost. Pojetí je individuální  pro každého člověka je stresující něco jiného a jiná je míra stresu, kterou člověk zvládá. Člověk by měl ke stresu zaujmout proaktivní postoj, tzn., že by se k němu měl stavět aktivně a bojovat s ním. Opakem je reaktivní postoj, kdy se ke stresu staví pasivně a nechává se jím ovládnout. Stres se projevuje na úrovni duševní, sociální, chování a na úrovni fyzické. K syndromu vyhoření vede chronický (trvalý, dlouhotrvající) stres. Akutní stres (okamžitý, chvilkový) k němu nepřispívá.

Rizikové faktory můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní faktory patří psychické dispozice člověka a jeho fyzický stav. Mezi vnější faktory patří společnost, ve které žijeme, podmínky v zaměstnání, situace v osobním životě. Riziko syndromu vyhoření hrozí zejména lidem, kteří:

- jsou přesvědčeni o nedostatečném společenském a ekonomickém

ohodnocení své profese,

- dlouhodobě a opakovaně jednají s lidmi bez možnosti si dostatečně

odpočinout v průběhu práce,

- trpí perfekcionismem, vysokými požadavky a nároky na vlastní osobu,

- nejsou schopni relaxace a odpočinku (aktivního i pasivního),

- přenášejí pracovní problémy do soukromého života,

- trpí workoholismem – nutkavou potřebou pracovat,

- mají nízkou asertivitu a malé sebevědomí,

- nejsou schopni přijímat kritiku,

- více dávají, než přijímají (myšleno v psychologické rovině),

- považují jakýkoliv neúspěch za svou osobní prohru,

- nezvládají konflikty,

- mají snahu dělat všechno sami a mít vše pod kontrolou,

- permanentně o sobě pochybují,

- jsou k sobě příliš tvrdí,

- mají strach z nezvládnutí nároků, ať už pracovních nebo soukromých.

Čím více faktorů se u jedince nakumuluje, tím větší je pravděpodobnost vzniku a intenzity syndromu vyhoření. Jaro Křivohlavý uvádí ve své knize "Jak neztratit nadšení" 

Faktory, které brání vzniku syndromu zejména u lidí:

-dostatečně asertivních

-schopných odpočívat

-s přiměřenou sebedůvěrou a sebehodnocením

-optimistických a spokojených se svým životem

-schopných organizovat svůj čas a oddělovat od sebe pracovní a soukromý život

-s dobrou sociální oporou jak na pracovišti, tak v soukromém životě

Jedna z metod, které mají vést ke správnému životnímu stylu a minimalizaci stresu říká, že vždy když hodnotíme nějaké své rozhodnutí máme si po pravdě odpovědět ano na následující otázky : chci, mohu, je to správné?

Dle mých zkušeností může ke snížení stresu přispět tvůrčí činnost.V tom případě mohu doporučit řadu technik tvůrčí práce zejména metodu ARIZ.A to v její podobě bez aplikací na technická řešení.Pro zlepšení duševní výkonosti,kterážto vlastnost může též přispět ke snížení stresu je možné doporučit osvojení technik myšlenkových map a racionálního čtení a práce s textem. Myšlenkové mapy mohou svou tvůrčí částí přispět ke snižení stresu.Je možné je také využít ke zlepšení paměťových schopností.

Joga se cvičí z různých důvodů. V tomto textu se budu se věnovat cvičení jogy z důvodu zdravotních. Asi málokdo může být v Evropě profesionálním joginem, který má možnost věnovat se celý den cvičení jogy a eventuálně dalším zdraví prospěšným aktivitám. Z toho plyne, že pokud cvičíme jogu musíme dobře volit sestavu cviků. Ale i taková dobře zvolená sestava cviků může mít kromě pozitivních výsledků negativní výsledky. Někteří cvičenci mají málo svalové hmoty.To jim sice umožňuje lépe zvládnout některé cviky, na druhé straně nedostatek svalové hmoty způsobuje opotřebení kloubů, problémy s páteří. Přes zdůrazňování pravidla říkajícího, že důležité je cvik udělat a není důležité v jakém rozsahu, se mnozí snaží například o co největší předklon. Za normu se v joze často považuje dát při předklonu dlaně na zem. Dle řady lékařů ale stačí dát na zem pouze špičky prstů. Pokud dáme na zem i dlaně jedná se o stav, který není našim kloubům prospěšný. Jiné je to u žen a jiné u mužů.Dalším sporným doporučením bývá cvičit jogu vícekrát týdně. Pokud by v takovém případě součástí cvičení jogy byly cviky zaměřené také na posilování svalů nic bych nenamítal.V dnešní době kdy většina lidí má sedavé zaměstnání a následkem toho ochablé svaly, je nutné navštěvovat posilovnu.Ale ani joga a posilovna nám nestačí pro dobrý zdravotní stav. Mnozí si možná vzpomenou na aerobní cvičení z kterého se později vyvinul zdraví neprospěšný aerobik. Mnoho známých propagátorů aerobiku přiznává, že koncepce aerobního tréninku je mylná. Například bývalý kardiovaskulární chirurg Irving Dardik před několika lety prohlašoval, že koncepce zvyšování kondice pomocí aerobních cvičení je špatná. Taktéž zdůraznil, že nejlepším tréninkem jsou krátké sekvence o zvýšené intenzitě následované krátkým odpočinkem, po kterém se opět zařazuje fyzicky náročná aktivita.

( http://www.svetkulturistiky.cz/5-kulturistika-a-fitness/34-trenink/clanky/911-sahli-jsme-do-archivu-aerobni-cviceni--myty-lzi-a-zmatky.html ).

Dle mého názoru nejlepší je používat Tabatovy intervaly - HIIT. Na rozvíjení aerobní kapacity organismu se nesmí zapomínat.Ani posilovna nemá velký efekt, když není navštěvována aspoň dvakrát týdně. Totéž platí pro aerobní cvičení. Ptám se ale proč by mělo mít něco velký efekt.Důležité je přece mít pohyb a cvičit organismus různými způsoby. Často je motivací ke cvičení jogy to, že má člověk potíže.Potíže má proto, že neměl čas na kompenzaci jednostranné zátěže atd.Když si najde čas na to aby cvičením kompenzoval a řešil svůj problém,tak je vždy něco za něco.Ten čas musel najít na úkor jiných činností a plnění svých povinností.Proto je přirozené počkat než zahájené cvičení po určité době přinese jeho vyšší výkonnost,odstranění potíží atd.V důsledku čehož se může přijít na to, že existuje další prostor na další aktivity.Ale stresovat hned od začátku tím,že se bude zdůrazňovat,že je třeba cvičit každý den a podobně nepovažuji za správné.Co se týká jogy tak minimalistickým požadavkem bývá cvičit dvakrát týdně.Když budeme dvakrát týdně navštěvovat posilovnu, dvakrát týdně se budeme věnovat aerobním aktivitám a dvakrát týdně joze zaplníme šest dní v týdnu. Já doporučuji cvičit jednou týdně jogu, taichi, quigunk  Každá z těchto aktivit má jiný zásobník cviků a organismus tak komplexněji provičíme.K tomu jednou týdně posilovnu a jednou týdně aerobní cvičení.Zbývající dny věnovat některé z aktivit uvedených v předchozím textu.Vybírat je podle aktuální situace. Anebo v případě únavy některý z těch dvou dnů cvičení vypustit. Fyzická cvičení nám sama o sobě nezajistí zdraví. Je třeba organismus kvalitně vyživovat a dobře čistit. Co se týká výživy zásadně odmítám vegetariánství a některé další systémy. Přihlížím k názorům Ericha Roučky ohledně zásadité stravy. Co se týká pitného režimu tak přihlížím k názorům mystické postavy Dr.Normana Walkera.Co se týká čištění organismu myslím, že není třeba spoléhat se jen na jogu. Je možné ji doplnit metodou Dr. Jonáše a dalšími systémy. I metody Dr.Jonáše mají svá omezení. Například výplachy tlustého střeva pod tlakem lékaři nedoporučují.Lepší je použít klystýr. Dobré jsou také metody podle knihy Sám sobě doktorem od Cingroše.

V joze, rétorice a jiných dovednostech se můžeme postupně zlepšovat po malých krocích. Inspiraci můžeme najít v japonské manažerské metodě kaizen. Kaizen je metoda postupného zlepšování založená na kulturních tradicích Japonska ( kai – změna, zen – dobro ). Zlepšování se zaměřuje na postupné optimalizování procesů a pracovních postupů, zvyšování kvality a snižování zmetkovitosti, úspory materiálu a času vedoucí ke snižování nákladů nebo na bezpečnost práce a snižování úrazovosti na pracovišti.Podstatou metody je zapojení mnoha pracovníků z daného organizačního útvaru, od řadových po manažery. Účastnit se může kdokoli, všichni mohou přicházet s nápady na zlepšení, které jsou kolektivně diskutovány. Kaizen kromě vlastních zlepšení stimuluje komunikaci, zlepšuje klima i kulturu organizace a působí motivačně na pracovní výkon. Metoda byla původně vyvinuta v Japonsku pro zlepšení pracovního procesu v továrnách a ve firmách, ale lze ji také s úspěchem použít při práci na osobním rozvoji. Podstatou Kaizenu je provádění malých každodenních kroků, které vedou k cíli, protože 365 malých úspěchů během roku dá dohromady jeden velký posun kupředu.

( Lze srovnat s častým rčením taičistů – každý jsme začátečník, jen někteří začali dříve). Klíčem k úspěchu je začít nejjednoduššími kroky a postupně zvyšovat náročnost kroků. Přemýšlejte o oblasti, na které chcete pracovat.Váš mozek se změně brání. Když začnete malými kroky budete mít možnost si na změnu zvyknout. Pravidlo Kaizenu říká : Začni s nejjednodušším krokem jako první.Když začnete malými nenásilnými, ale zato pravidelnými kroky, ujdete cestu, kterou byste jinak neušli.Zkuste si odpovědět na otázku : Který krok by byl tak malým, že by bylo nemožné neuspět? Tím, že se budete soustředit na pravidelné malé kroky, si zaručíte malé úspěchy, na kterých vystavíte velký úspěch.Pokládejte si tuto otázku každý den, stane se to vašim novým zvykem, což je nejlepší způsob, jak zavést do svého života trvalé a nenásilné změny. Ze zkušeností víme, že velká změna budí velký odpor. Malá změna nemusí vzbudit žádný odpor. Je třeba říci, že strategie postupných kroků je známa i v Evropě a není tak typicky japonská. Je to trochu podobné židovské strategii dělení špatné situace na tak malé části, že vždy lze najít k pozitivnímu řešení i negativní, které lze dále rozdělit na pozitivní a negativní. Po bližším seznámení s metodou kaizen zjistíme, že metoda postupných kroků je metodou zastřešující ostatní metody použité v technice kaizen. Není nutné je zde uvádět. Některé jsou více vhodné pro japonce než pro čechy. Je to například metoda dokonalého pořádku na psacím stole.V českém a evropském prostředí se uznává, že tvůrčí člověk je spojován s větším nepořádkem než člověk spíše byrokratického zaměření.

Japonští byznysmeni používají také strategii spojenou s bojovým umění s mečem - kendo. I zde můžeme najít stopy metody kaizen. Je to například pravidlo stanovující taktiku pro boj jednotlivce se skupinou. Nikdy nebojovat se všemi naráz ale zaujímat neustále takové postavení abychom bojovali stále jen s jedním. Japonci studují zejména strategii autora jménem Miyamoto Musashi a jeho knihu Go rin no sho. Jeho knihu lze aplikovat nejen na vojenskou strategii, ale na jakoukoliv situaci, kde se požívá plánování a taktika.V Japonsku používají tuto knihu jako průvodce a vůdce obchodní praxí, dělajíce prodejní kampaně jako vojenské operace. V knize se také píše o vedení lidí : Předák by měl brát v úvahu schopnosti i omezení svých lidí, kroužit mezi nimi a nežádat po nich nic nerozumného. Měl by znát jejich morálku i ducha a dodávat jim odvahy, je - li toho zapotřebí.

Cvičení jogy v dnešní době často plní funkci preventivní nebo rehabilitační tělovýchovy. Z těchto důvodů bývají v kurzech jogy zařazeny cviky z jiných tělocvičných sestav. V dalším textu se soustředím na ty, které jsou dle mě potřebné pro udržení zdravého organismu. Nemyslím přtiom,že to jsou systémy nějak převratné a důležité.Jde o to, že člověk často ať už cvičí nebo ne trpí pohybovou chudobou.Říká se, že člověk chůzí po rovných chodnících nezatěžuje všechny svaly,které by zatěžoval kdyby chodil v přírodě.Bylo by to sice energeticky náročnější ale zdravější. Mít výkonnost neznamená být zdravý.Z hlediska zdravotního a ve vztahu k prevenci chorob oběhového systému není rozhodující absolutní zdatnost ale míra pravidelného výdeje energie - pohybová aktivita

Pilates sestavil Joseph Pilates, který se narodil roku 1880 v Německu. Celý život se zabýval tělesným rozvojem. Svůj cvičební systém vyvinul a propracoval během první poloviny 20. století.Věřil, že duševní a tělesné zdraví je jedna spojitá nádoba a že cvičení dokáže uzdravit tělo z nemoci. Jako dítě býval neduživý a často nemocný, a vyzkoušel proto mnohé z cvičebních programů, které tehdy v Německu byly známy. Z této zkušenosti čerpal při vývoji svého vlastního systému. V návaznosti na tělocvičné styly z konce 19. století používal speciálně vyrobené cvičební stroje a inspiroval se rovněž tzv. "nápravným cvičením" a "zdravotní gymnastikou", které propagoval švédský fyzioterapeut Pehr Henrik Ling.

Taichi. Dle mých zkušeností nejčastějí se cvičí 108 forem. Cvičení je dle čínské filozofie energeticky vyvážené. Podíváme - li se na cviky z hlediska symetrie, potom zjistíme, že cvik procvičující jednu stranu nemá vždy cvik procvičující druhou stranu. Sestava se dá stranově převrátit. Někdy se cvičí stranově převrácená.Cvičí se také 64 forem.Cvičí se taichi s mečem, taichi s vějířem. V Taiči jsem objevil dva cviky, které neznám z jogy. Ikdyž v poslední době taichi někteří do svých sestav zahrnují.Přitom tyto cviky procvičují svaly, které jsou důležité pro páteř a dle tvrzení jinými cviky se procvičit nedají. Těmi cviky jsou jehla a pěst na zemi. MUDr.Leopold Brychta mi na dotaz na kurzu cvičitelů odpověděl, že v joze mají stejný účinek krokodýlí cviky. Je dobré spojit taichi s quigungem.

Chůze po žhavých uhlících. Není třeba se připravovat, soustředit, modlit, absolvovat kurz, bubnovat, být v transu, alfa hladině atd. Fyzikální zákony platí pro každého a vůlí je neovlivníme. Takže je - li někdo obzvláště velký zbabělec může si říct, když prošli jiní, projdu i já a jít. Ti normální nepotřebují ani to.V každém případě to může být zajímavou zkušeností. Myslím,že může přispět k sebedůvěře,rozvíjení odvahy,odstraňování stresu.Také to může přispět k poznání toho jak různí duchovní učitelé zcela jistě ví o čem mluví,když pořádají kurzy,semináře a další akce mající za úkol za velké peníze výše zmíněnou činnost naučit.

Hned po zahřátí se můžeme ochladit.Otužování je metoda posílení imunitního systému. Obvykle se pod pojmem otužování rozumí sprchování studenou vodou či plavání ve studené vodě, v širším slova smyslu pojem zahrnuje i saunování, celoroční sportování ve volné přírodě a další praktiky. Než zvykat organismus jen na zimu je vhodnější trénovat ho na změny teploty.

Metoda Ludmily Mojžíšové je dnes spojována především se cviky, které pomáhají ženám s problémy neplodnosti. Původně byla řada těchto kompenzačních cviků sestavena pro pacienty s bolestí zad a hlavy. Ludmila Mojžíšová vycházela z toho, že většina potíží je způsobena tím, že svaly okolo páteře - pokud nejsou posilovány - ochabnou, způsobí poruchy páteře, vychýlení kostrče či rotaci pánve a žeber.Jedním z problémů dnešního člověka a zejména žen je málo svalů na nohách. To má za následek časnější opotřebení klubů. Je třeba si všimnout informace o slabých svalech. Mnoho cvičenců přichází do jogy s tím předpokladem, že je třeba zkrácené svaly protáhnout a tím zmizí jejich obtíže a mnoho cvičitelů je v tom podporuje.Co se týká problémů s neplodností na metodu Mojžíšové možná navazuje takzvaná hormonální joga, která se začíná cvičit také v České republice. Na její hodnocení je dle mě ještě brzy. Jistě ale podle mého názoru zabírá jen na někoho, podobně jako metoda Mojžíšové.Znal jsem několik žen, které roky intenzivně cvičily její metodu a do jiného stavu nepřišly.Jiné zase přišly ale posléze opakovaně potratily.

Flowin je systém pocházející ze Švédska, který byl vyvinut v prostředí vrcholových desetibojařů. Cvičení dokáže plně nahradit veškeré fitness aktivity. Je založen na přirozených a plynulých pohybech bez doskoků a zatížení kloubů. Cvičící na podložce využívá jako zátěž pouze vlastní tělo. Důraz je kladen na stabilizační systém, tj. střed těla (core) a převážná většina cviků posiluje tento střed. Cvičení vede ke správnému držení těla a je prevencí bolestí zad. Jsou využívány speciální pomůcky – pevná deska, podložky pod ruce, lokty, nohy a kolena. Na handech a footech při cvičení plynule kloužete po podložce, tření účinnost cvičení ještě zvyšuje.

Cvičení na BOSU je vhodné pro ženy i muže všech věkových kategorií ať už se jedná o vrcholové sportovce, nebo ty, kteří cvičí doma pro zdraví. BOSU cvičení je vyjímečné v tom, že zapojuje nejen vědomě ovládané svaly, ale i hluboké kosterní a další důležité svaly, které na rozdíl od našich prapředků vinou moderního životního stylu nepoužíváme a které zajišťují správné držení těla. Ochablost těchto svalů pak zapříčiňuje velmi časté bolesti zad a kloubů. BOSU Balance Trainer byl původně vyvinutý pro rehabilitaci. Díky širokému rozsahu použití může BOSU cvičení používat osoba jakékoli věkové kategorie od amatérů až po vrcholové sportovce, tato důmyslná pomůcka se využívá v aerobních centrech, sportovních oddílech, rehabilitačních centrech i domácnostech.

European Spin Gym (ESG) je preventivně rehabilitační cvičení ke zlepšení držení těla, posílení trupového svalstva a zlepšení funkce páteře. Působí preventivně – předchází bolestem zad a degenerativním onemocněním páteře, ale také rehabilitačně – při již stávajících bolestech zad, vadném držení těla, stavům po úrazech, ústřelech a výhřezech meziobratlových plotének pomáhá k obnovení funkce páteře, posílení trupového svalstva a znovunabytí zdraví.

Filosofie "Save your healthiness" – tedy zachraňte své zdraví se vztahuje především na oblast páteře a trupu, jejichž správná funkce hraje jednu z nejvýznamnějších rolí pro pocit plného zdraví a zachování kvality života. Vyzívá klienty k tomu, aby vzali své zdraví do vlastních rukou a spolu s ESG® se sami podíleli na zlepšení a udržení svého zdraví.ESG je v Německu propláceno zdravotními pojišťovnami jako rehabilitační cvičení.

Ke cvičení potřebujeme také dýchání. Jogový dech a dechová cvičení nemusíme omezit pouze na hodinu cvičení jogy.Je možné cvičit i při chůzi, provozovat bezdechové plavání a další.

Cvičení při chůzi. Při tomto cvičení dýcháme nosem tak, že nádech i výdech jsou ve stejném poměru. Můžeme je provádět například tím způsobem, že na 4 doby nadechujeme a na 4 vydechujeme. Jedna doba odpovídá vždy délce jednoho kroku a můžeme pochopitelně volit dechový dechový rytmus nižší, případně vyšší, ale vždy tak, aby během cvičení nedocházelo k nepříjemným pocitům.

Cvičení můžeme obměnit tak, že po nádechu a výdechu vkládáme zadržení dechu v poloviční délce oproti nádechu, například - 4 doby nádech, 2 doby zadržení dechu, 4 výdech, 2 zadržení. Zadržení dechu nesmí vyvolávat nepříjemné pocity a rytmus je možno dle individuálních dispozic snížit či zvýšit. Všeobecně postačí jako horní hranice dechových rytmů počet šesti dob při nádechu.Účinky: zklidnění psychické oblasti, vitalizace plic.

Kontraindikace: varianta se zadržením dechu se neprovádí při chorobách srdce a poruchách krevního tlaku.

A když dýcháme přijímáme také elektřinu a elektřina je pro nás důležitá. Možná je to divné ale protože nemáme orgán registrující elektřinu v ovzduší neuvědomujeme si, že přijímáme elektřinu. Dýcháním přijímáme ionty. Je důležité přijímat větší podíl záporných iontů. Řada prací na toto téma začíná u Ing. Zdeňka Buřivala.Zabývá se ionty nejen v ovduší ale i na šatech a jinde. Rozhovory s lidmi, kteří s jeho prací přišli do styku vím, že má problematku iontů co do jejich výskytu a prospěšnosti nebo škodlivosti rozpracovanou do mnoha detailů Údajně se zabývá také ionty na spotřebičích, příborech atd. Na internetu o tom ale mnoho není. Nachází se zde pouze několik odkazů na jeho práce o inotech v ovzduší a záznam přednášky pro veřejnost. Problematika iontů v našem životě je v poslední době rozpracovávána v řadě pracích.Byl prokázán vliv iontů na zdraví, náladu, dýchací obtíže, paměť atd.

V joze je možné ta cvičit zrak.Zde stručně připomenu jednu známou metodu - Batesovu.

Původní Batesova metoda je založena především na duševní relaxaci. Oční cviky byly postupně přidávány jeho následovníky, mezi které patřil Harry Benjamin a další. Právě cviky a co největší snaha pracovat bez brýlí mohou v kombinaci s relaxačními metodami přinášet kýžené výsledky. Každé oko pomalu stárne a oční cvičení dokáže tento proces pozastavit a zpomalit. Dr. Bates doporučoval nenosit brýle pokud možno vůbec. Dnes lékaři s tímto přístupem nesouhlasí, protože nenosit brýle při déletrvajících obtížích "krátkých rukou" může přinést řadu problémů jako bolest hlavy, pocity pálení a řezání, bolesti za očima apod. Metody na nápravu zraku vychází hlavně z různých veřejně dostupných zdrojů, částečně z dílny Dr. Batese a M. Norbekova,  jeho spolupracovníků, žáků a žákyň (Tichanovský, Tolčinskaja, Fotina aj). Norbekov čerpal z vlastních experimentů a výzkumů, ze súfijských,  jógínských pramenů a prací Dr. Batese z první poloviny 20. století. V České republice vyšla Liebermanova s názvem Dobrý zrak bez brýlí.

V joze můžeme také cvičit spolupráci obou polovin mozku několika jednoduchými cviky,které buď současně cvičí rovnováhu nebo koncentraci.Co se týká koncentrace kdysi jsem zaznamenal názor,že nejlépe se koncentrace cvičí učením se,například cizím řečem.Také si to myslím.Pokud by chtěl někdo vědět více o koncentraci,která nepochází přímo z jogy je možné se seznámit s metodami racionálního čtení.Součástí racionálního čtení jsou také metody pro racionální zapamatování.Doporučuji jejich použití zejména pro čtení a studium mého textu.