Liborvesely | Slepý harmonikář a slepá spravedlnost

Slepý harmonikář a slepá spravedlnost

Zamyšlení nad osudy jedné neznámé osobnosti, pojednané ve stylu jeho tvorby a názorů.

Tou osobností je slepý harmonikář Hans Josef Boda.

Hans Josef Boda, ( 1885 Vídeň - 2002 Vídeň ). Zemřel symbolicky při návštěvě vily Hermes založené v roce 1885

 - vily císařovny Sissy na okraji Vídně, u sochy Hermes der Wächter - strážce. Ač nikdy nechodil do školy

rozhovory s lidmi nabyl rozsáhlého všeobecného přehledu. Studenti před zkouškami se jím nechávali vyzkoušet.

Na adresu jejich učitelů říkal : známe z francouzštiny termín "idiot savant" (česky učený idiot), označující osoby s mentálním deficitem,

ale se současným vysokým, avšak jednostranně zaměřeným nadáním. Zpravidla jde o mimořádnou mechanickou paměť,

zapamatování si zdánlivě neomezeného množství údajů, výjimečnou schopnost numerických operací (zejména sčítání)

či malování. Součástí symptomatiky je zpravidla sebepřeceňování a nedostatek kritického myšlení a zařazování vědomostí

do širších souvislostí ( rysy podobné některým poruchám autistického spektra ). Velkou část svého života žil ve Vyškově.

Jeho předek byl Boda lokátor z Hameln. Jeho  pravnukem byl Josef Bouda.Hrál u splavu ( kdysi splav, později rekvalifikován na jez )

ve Smetanových sadech mladým dvojicím. Zejména o dvojím mordu v Dědicích a podílu armády na ní.Dále 

O dvojí vraždě v české renesanční šlechtě, Dám dělovou ránu, Trezor - o návštěvě leciána ve Vyškově

na náměstí atd. Mohli jste od něj slyšet také převzatou tvorbu.Například tento text Edy Bossera,

( 1798 Kragujevac - 1903 Gmunden,pohřben v klášteře na ostrově na jezeře Traumsee, v roce 1851

jeho první žena v Kragujevaci pracovala ve zbrojní továrně, z kteréhož příjmu mu posílala alimenty do Čech,

partnerským městem je město Springfield v USA, odkud pochází HJS, autor tohoto textu navštívil zmíněný klášter v roce 1999

u příležitosti úplného zatmění Slunce pořádaného městskou radou ) napsaný v městském parku u gymnázia :

růžová sakura v městském parku

dvě kytice žlutých pampelišek v řece

přišel jsem pozdě na oslavu Hanami

smýt musím před těmi co říkají hana mi

na plese setkám se se dvěma Hanami

HJB měl velmi kladný vztah k přírodě a proto pořádal v letech 1904-1914 v Městském parku oslavu Hanami.

Hanami je japonský festival a svátek.Odehrává se koncem března a začátkem dubna v době,kdy začínají kvést třešně.

Podstatou svátku je těšit se z pohledu na rozkvetlé sakury (třešně), nebo méně často ume (švestky).

Jedná se o velmi oblíbený svátek, jenž se slaví v celém Japonsku. Lidé se navzájem navštěvují a setkávají se se svými přáteli

či s rodinnými příslušníky v parcích. V parku se konají oslavy, lidé zpívají, jedí různá jídla a vypráví si historky.

Během oslav se pojídají tradiční japonská jídla, někteří lidé pijí i rýžové víno saké.  Třešně rostly v zahradě

dnes již nestojícího Německého domu, která tvořila hranici Městského parku. Rostly i v zahradě dnes již také

nestojícího domu naproti.V dnešní době kvetou sakury naproti KKD. ED beiku napsal na oslavu Sakury

( 1889 Vyškov - 2012 Vyškov ) v městském parku u gymnázia a na připomenutí toku potoku Hanse Bacha ve Smetanových sadech,kde měl

v té době zvláštní atmosféru,což je vidět na dobových fotografiích a obrazech.Potok HansBach je někdy lidově zván řeka Haná,

ale na první pohled vidíme, že řeka to není. Je to potok, který dostal své jméno po kraji Haná jehož okrajovou částí protéká. 

V mužském tvaru je to Hans. Řeka Haná teče až v nedalekých Ivanovicích na Hané. Rod Bosserů se, ale proslavil

také jinou svou tvůrčí vlastností. Na jejím základě se stal ústředním pojmem teorie bossingu.V literatuře se

píše následující : Bosser se snaží snížit vaše pracovní sebevědomí, vyvolat ve vás pocit, že jste k ničemu, donutit vás dělat chyby,

aby měl důvod na vás útočit. Text o Sakuře pro dnešní dobu zachránil z pozůstalosti Eda Bosser,pravnuk EB, datum narození nesdělil

a datum úmrtí také bohužel neznáme  - sdělili jeho posluchači, oblíbený současný Vyškovský streetperformer.

Člen vagonrevue. Ve svých textech často reflektuje tvorbu EB. Svá vystoupení situuje na schody  naproti průtahu, odkud pokračuje

k lavičkám, které jsou umístěné ve zbytcích městského parku u gymnázia, jehož výuku tak narušuje. 

Má to výhodu, že v hodinách věnovaných místním umělcům, není třeba chodit daleko pro příklady, stačí otevřít

okno, nebo se z něj podívat. Je častým hostem pouti ke kaluži Žumpa v Drnovicích pořádané o.s.Drnka. Pracuje v KKD. 

V parku před gymnáziem cvičí quigung. Vždy na Mezinárodní den nevidomých 13. 11. , a také na Světový den zraku

a Mezinárodní den bílé hole, pokládá květiny k místu kde stávala původní lavička, na které sedával HJB. 

Mezinárodní den nevidomých je věnován na památku výročí úmrtí zakladatele první školy pro nevidomé

Valentina Haüy (1745-1822). Sedě jednou v parku před gymnáziem napsal následující text,který je 

hodně podobný textům jeho prapředka :

Eda Bösser

BEIKU:

kos na větvi na jabloni

člověk v krčmě na pivoni

člověk se od něj zase až tak neliší

kos člověku je mnohdy takřka nejbližší

pták poletuje z větvy na větvičku

a člověk hasí z krčmy na krčmičku

Studenti gymnázia na Edu tvořícího v parku často volají : 

to mě poser - Eda Boser

Park před gymnáziem je zřejmě hodně fotogenický neboť se v něm fotili pacienti vojenské nemocnice umístěné v budově gymnázia

za první světové války, fotí se v něm studenti gymnázia, fotí se v něm členové o.s. Zelený Vyškov pro noviny.

V parku často sedí místní malíři a malují kostel, gymnázium a další historické budovy v jeho okolí. Podobně činí místni fotografové.

Studenti zde také často sedí a kouří, protože ve třídách to nejde. Z nařízení EU máme nekuřácké třídy.

Oni přitom kouří proto, protože se potřebují soustředit na výuku. O to aby se jim dobře kouřilo se postaral Vyškovský okrašlovací spolek

založený v roce 1909. V době založení byli jeho členy ředitel vyškovského gymnázia, advokáti,ředitelé ostatních vyškovských škol,

odborní učitelé, městský zahradník a v neposlední řadě komunální politici. Stromy, které vysadili v parku před gymnáziem jsou tak

dodnes připomínkou funkcí a lidí v nich.  Stromky na výsadbu dodal a nechal si zaplatit školkař Jaromír Zrzavý 

z Okrouhlice 61 u Čáslavi, strýc malíře Jana Zrzavého, což zjistil při práci na svém rodokmenu jejich významný příbuzný.

Již na podzim roku 1937 navštívil Dr. Hermann Zerzawy z Vídně ČSR,  tzv. první republiku. Kromě jiných míst

navštívil také Okrouhlici, která je rodištěm malíře Jana Zrzavého ( narodil se v rodině ředitele školy),

a v ní žijící dvě rodiny Zrzavých : rodinu zahradníka Jaromíra Zrzavého, majitele ovocných školek,

a rodinu Ing. Zdeňka Zrzavého, majitele vodní elektrárny na Sázavě. Malíř Zrzavý dovezl se svým strýcem

stromy na výsadbu do Vyškova a sám také jeden zasadil.Výsadby se zúčastnil také HJB společně s HHJ.

I když podle tvrzení současných rodinných příslušníků se podílel hlavně hraním než výsadbou.

HJB se podílel hraním také na výsadbě Lípy svobody před gymnáziem. Ta, ale překážela neznámým

vandalům a tak záhy došlo k restituci jejího vysazení. O hraní Slepého harmonikáře ve Smetanových sadech

psaly také dobové Vyškovské noviny, že hraje šťastnějším mileneckým dvojicím. Bydlel v té době v útulku na Újezdu

ohraničujícím park naproti gymnázia. Hned vedle gymnázia byla klášterní škola. Zdejší chovanky

ho často ve tmě navštěvovaly na jeho lavičce. Zachoval se z té doby pocházející místní název parku před gymnáziem -

Klášterní honitba. Zřejmě proto, že jeptišky byly často viděny jak honí harmonikáře běžícího s párkem v ruce parkem a uhání ho

o zahrání na flétnu, což byl další nástroj, který ovládal. Hrál také na výstavách, které se odehrávaly ve Vyškově.

Tyto výstavy probíhaly v prostorách základní školy Nádražní 4, na prostranství mezi ní a kostelem,

navazujícím parkem mezi kostelem a gymnáziem, v prostorách gymnázia a kláštera vedle gymnázia. Nejslavnější z nich

byly : Hospodářsko-průmyslová a národopisná výstava ve Vyškově 1902, Včelařská výstava v roce 1902

a výstava v roce 1899. O těchto výstavách se psalo v dobovém tisku a jsou dodnes historií připomínány

jako významné akce svého druhu. Na výstavě v roce 1902 hrál v dřevěném pavilonu, který byl po jejím skončení přemístěn

do Smetanových sadů pod názvem hudební pavilon. Když pršelo nebo také jindy hrával Slepý harmonikář

v tomto hudebním pavilonu, který byl vandaly v 70. letech dvacátého století zničen a následně nahrazen na

stejném místě dnešní nevkusnou stavbou. Pamětníci vzpomínali,že nejradši hrál cyklistům na vysokých kolech.

To proto, že když změnil rytmus, tak ti co se jízdu na kole teprve učili nebo se zaposlouchali do melodie a často též textu vybočili

ze své dráhy a to často mělo následky. Jeden z jeho textů je znám jako proroctví harmonikáře :

až zmizí poslední strom z parku u gymnázia, tak zanikne gymnázium, klášter, kostel, fara a další budovy v okolí.

Že by na tom mohlo něco být dokazují historické události. Vždy když nějaký strom z parku a přilehlých zelených ploch zmizel,

zmizela také některá z nemovitostí v parku a okolí : benzinka, hospoda Bána Polácha, knihkupectví, LŠU atd.

Když nehrál tak se bavil tím, že sázel stromy v parku mezi bývalou střelnicí a gymnáziem. Odkrokoval si místo a ryl do země.

Byl neoficiálním členem okrašlovacího spolku ve Vyškově. Zúčastnil se také výsadby stromů ve Stromořadní ulici - dnešní Nezdvořákově

a ve Smetanových sadech.Též pomáhal při sázení stromů v zámecké zahradě. Sedával na lavičce v parku mezi gymnáziem

a kostelem. Klement Gottwald s ním na jeho lavičce odpočíval po náročné školní výuce ve škole leninova 4, později

Nádražní 4 a dnes KKD a vykládal mu o mravencích a mraveništích. HJB tehdy zhudebnil báseň EB o mravencích :

mravencům je na lešení venku mokro zima dali by si sklenku

KG obdivoval jejich kolektivismus, kterým se snažil nakazit také Ondřeje Sekoru, který v parku odpočíval pro změnu po náročné gymnaziální výuce,

které šéfoval pan Teplý, ředitel. Ondřej Sekora zakladatel ragby ve Vyškově byl,ale individualista a proto jako odpověď na jejich

spory napsal individualistického Ferdu mravence, který je takovým malým českým Robinsonem, ovládajícím práce všeho druhu.

Kléma si mu také stěžoval na své příbuzné Gottwaldy v Bučovicích,kteří ničili zeleň v parku Kalvárie v Bučovicích a dostali

se tak i do místního tisku. A následně i do současné literatury pojednávající o Okrašlovacích spolcích na Vyškovsku.

HJB informace dodávané Božím lesem zakomponovával do svých zhudebněných textů a následně často čelil jejich soudnímu projednávání.

Když si soudruh Klement dostatečně odpočinul vydal se parkem do Smetanových sadů, kde pokračoval

stezkou KG do rodného domku KG, který v té době vlastnil nejmenovaný sedlák. Na lavičkách v parku sedával také

Joža Uprka v době když maloval obraz pro zdejší kostel. Joža Uprka namaloval obraz, kde použil postavy a obličeje tří našich aktérů

( Hans Josef Boda, Hana Hamelová Janková, Josef Jan Hanák - dnes již víme, že Josef Hanák měl druhé jméno Jan,

jeho nevlastní sestra se na paměť kraje kde se narodila jmenovala Jana Hana Hanáková, byla inspirací

pro postavu Hany Hanákové v románu Glasraum ). Obraz byl za války poškozen a zachoval se z něj pouze výřez,

který dnes visí v kostele ve Vyškově napravo od oltáře. Lidé v kostele často tvrdí, že neví kde dotyčný

obraz visí.Jejich odpověď zřejmě závisí na tom zda věří pověsti, která praví, že kdo na obraz pohlédne do roka zchudne.

Pověst, ale neupřesňuje zda zmenší svou konfekční velikost, nebo velikost konta.Během svého pobytu

ve Vídni se o slepém harmonikáři ve Vyškově dozvěděl také Otto Planetta. Pověst o něm se k císařskému dvoru dostala prostřednictvím

cukrářské firmy pana Jánského z Vyškova, která dodávala na dvůr Františka Josefa prvního své výrobky.Při jedné své

návštěvě Vyškova vyhledal OP slavného harmonikáře a dal mu na pivo.  Na lavičce s ním občas seděl také spisovatel

Otakar Bystřina, který byl právníkem. Právě JuDr. Ferdinand Dostál, který se skrýval pod výše uvedeným jménem HJB v jeho

soudních sporech zastupoval. A že jich bylo. V jedné další části textu si o tom nejslavnějším z nich něco povíme.

Na tomto místě si připomeneme  jeden z těch prvních a charakteristických. HJB navštěvovali na jeho lavičce

v parku před gymnáziem prakticky všichni občané a návštěvníci Vyškova. Také ho informovali téměř

o všem co se kde dělo a nedělo. Některé získané informace potom zhudebnil a veřejně šířil.

Někdy se při tom dopustil trestného činu pomluvy jak jednou opět u soudu v roce 1901 argumentoval řezník

Alois Vyškovský, kterému pomluvil nejprve párek a následně manželku. Žalobu stáhl na přímluvu HHJ.

Od té doby často kupovala u pana Aloise dvakrát párek s křenem a pletánku. Jednou pro sebe a jednou pro HJB.

Po společné konzumaci navštěvovali hospodu Bána Polácha na kraji parku. Na celou kauzu se uchovala

upomínka v podobě obrazu drožky tažené koňmi. Tímto kočárem se tehdy nechal dovézt k soudu. Obraz zachycující

kočár jedoucí po ulici Nádražní visí dodnes v restauraci Kojál. HHJ celým jménem se jmenovala Hana Hamelová Janková,1881 Vídeň - 1990 Vídeň. 

Prateta na Vyškovsku velmi známého Jaroslava Hanáka narozeného ve 20. letech 20. století v Brankovicích.

Otcem Jaroslava byl Alois Hanák (nar. kolem r. 1900), obuvník v Brankovicích u Vyškova a spolupracovník partyzánských

skupin Volga, Haná a Vltava. Jeho příbuzní se schází v květnu u pomníku U Partyzána v areálu hájenky Zlatý jelen ve Ždánickém lese.

Jejím příbuzným byl také Rudolf Hanák zastřelený leciánem ve Slavkově a Petr Hanák, který ho odchytil.

Také ona velkou část svého života žila ve Vyškově. GF HJB. V té době bydlela s rodiči v chudobinci na Špitálce.

Původkyně jeho oslepnutí. Stalo se to v bývalém hradebním příkopu, který byl v té době používán německou střelnicí.Střelníci se zahřívali u ohně

a HHJ honící HJB zakopla a při pádu vychýlila z rovnováhy HJB,který následkem pádu do ohně utrpěl nevratné poškození zraku. 

Celá událost byla soudně projednávána a hledal se viník. Nejprve kdo zanedbal dozor nad dětmi a později zda ostrostřelci

rozdělali oheň oprávněně. To jest zda nehořel příliš blízko obytným domům a neporušili tak nařízení Josefa II,

týkající se používání ohně ve městech, které mělo zamezit požárům domů.  Okolo střelnice v parku před gymnáziem

probíhalo několik soudních projednávání. Jedno z nich vstoupilo do historické literatury. Týkalo se toho, že kulka z pušky dolétla

až na Špitálku a zavrtala se do dveří. I tohoto soudního projednávání se zúčastnil byť nepřímo HJB. Farář Škorpík

z kostela vedle parku argumentoval v dopisu adresovaném císařské kanceláři ve Vídni tím, že v parku, kde střílí ostrostřelci

si hrají děti a jmenoval jako příklad HJB již jednou ostrostřelci poškozeného tím, že nezajistili aby se v prostoru kde probíhají

střelby nezdržovali jiné osoby. Nakonec v roce 1889 byla založena střelnice ve Smetanových sadech. Vnukem HHJ

byl obuvník pan Janek. Byla také první milenkou Josefa Hanáka o kterém vypráví film Vyškov v proměnách času.

Jejich společným dílem byl nemanželský syn - Josef Hanák autobusák ve Vyškově. Když bydlela u svého vnuka obuvníka Janka

věnovala se vášnivě fotografii. Často fotila interiér Špitální kaple svaté Anny.Seznámila básnířku Boženu Fmárju Věrnou

s Hansem Josefem Bodou.Od té doby si mohli obyvatelé Vyškova částečně oddechnout. BFM trávila většinu svého času s HJB a předávala mu 

své stížnosti na umělecké nepochopení. Stresová zátěž občanů a návštěvníků Vyškova tím o mnoho klesla.

BFM si dopisovala s řadou uměleckých celebrit a tak seznámila HJB také se spisovately Demlem, který působil jako

farář v Kučerově, Jirotkou,který byl důstojníkem ve Vyškově a Troskou, který zde pobýval v mládí. Deml,Jirotka a Troska si oblíbili městský park

a často navštěvovali HJB buď v útulku nebo na jeho lavičce v parku. Zde je také zdravil při svých návštěvách Vyškova Jan Podveský.

V té době také HJB opět čelil soudnímu projednávání své tvorby.Bylo to za zhudebnění a zpěv následujícího textu :

na vršku stojí dub

stojí si na vršku hezkém

sednul si pod něj hňup

nechal se usmažit bleskem

I když nevíme dodnes kdo byl tím hňupem, přihlásilo se jich několik a jeden z nich žádal roku 1924 satisfakci u soudu ve Vyškově.

JUDr. Ferdinand Dostál zastupující HJB během soudního stání prohlásil, že tím hňupem je on sám

a soud tímto prohlášením skončil. HJB mu za odměnu pověděl příběh z jedné formanské hospody ve Vyškově,

který Březina zpracoval v povídce Stréček Mizerák a zveřejnil v knize Súchovská republika. Protože dnes

již zmíněná hospoda neexistuje, nebude následující informace reklamou, hospodou byla slavná hospoda V Prdeli,

kam chodil také Josef Hanák, HHJ a místní prostitutky. Bylo to také detašované pracoviště prostitutky 

Věry Hamelové ( 1914 Halič - 2014 Vídeň )  - nevlastní sestry HHJ, byla také dá se říct rezervní

milenka HJB. V roce 1968 odjela se svým manželem, dětmi, bratrem, další sestrou, s HHJ a HJB k příbuzným do Vídně.

Předtím se ještě naposled prošli po posraným řádku vedoucím kolem gymnázia.Rozloučili se také se

členy sdružení Kluci z Posranýho řádku, které sdružuje obyvatele domů stojících podél Posranýho řádku.

Sdružení se schází dodnes jednou měsíčně ve čtvrtek. Cesta v parku u gymnázia se nazývala posraný řádek.

Bylo to z toho důvodu, že zde vedla cesta od vlakového nádraží na dobytčí trh na konci parku. Cesta byla posraná od dobytka

a proto Posraný řádek.  Těsně kolem gymnázia vedla již dávno před rokem 1910 oboustranná lipová alej ( na fotkách cca z r. 1900

jsou dle názoru Dr. Mikulky asi 10-leté stromy, čerpáno z emailu Dr.Novotnému ),  Byly vysazeny postupně v 90. letech 19. století,

kdy měli správu Vyškova dosud v rukou Němci. Jeden strom si zde na paměť narození svého strýce Josefa Hanáka

vysadil v roce 1899 také Hans Hanak.Vodiči vedoucí dobytek touto alejí se často dávali do řeči s HJB, pomlouvali konkurenci a chválili to své.

To bylo také příčinou největšího soudního sporu HJB. HJB jejich tvrzení tak jako vždy zhudebnil a veřejně produkoval

své autorské dílo. To se ovšem nelíbilo některým postiženým a žalovali ho pro ušlý zisk.  Žalovali ho v průběhu let několikrát.

Někdy neúspěšně, ale častěji úspěšně. HJB si z toho nikdy nic nedělal. Jednak za něj pokutu vždy někdo z úspěšných obchodníků

zaplatil, jednak za zpěv ceníků a zhodnocení kvality dostával od posluchačů nějakou almužnu. V roce 1938 to přestalo

obchodníky a soudy bavit a začalo se soudit důkladně. Ke všem problémům byla v roce 1940 jeho hudební produkce zakázána.

Vzpomínal, že jeho posledním posluchačem v parku byl jedenácterák Daněk z Drnovic. To mu bylo 55 let a musel tak nadále

vystačit pouze s příjmy svých rodičů. A to ještě ne se všemi. Odstěhovali se tenkrát všichni na venkov v okolí Bučovic.

Do Vyškova se vrátil krátce až v roce 1950. Jeho rodiče měli v roce 1945 již 79 let a dobrovolně se přihlásili

do odsunu obyvatel z německého jazykového ostrůvku na Vyškovsku. Poté žil nějakou dobu u příbuzných

na Slovensku. Ještě před tím žil krátce u vzdálených příbuzných v Polsku. Jenže po válce bylo takové hnutí každý do svého státu.

V roce 1958 se stal obyvatelem ústavu v Nových Hvězdlicích. Občas krátce navštěvoval Vyškov, kde rád rozmlouval zejména s Pepou Losařem.

Soud z roku 1938 se táhl až do roku 1970, kdy byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta.Ve státním okresním archivu

ve Slavkově U Brna se zachovala část spisu. Soud se táhl tak dlouho z řady důvodů. Nebylo možné předvolat svědky obžaloby, protože ti přijížděli

do Vyškova na trh s dobytkem vlakem i zdaleka. Poškození dlouho nedokázali vyčíslit škodu. Také byl problém předvolat svědky obhajoby

a nakonec i samotného HJB. Do toho zasáhla válka,protektorát, poválečné zmatky, stěhování lidí, únor 1948,

spis putoval po odvoláních od soudu k soudu, měnili se advokáti,soudci,ti všichni se museli seznámit se spisem,

řada účastníků mezitím zemřela, přestěhovala se do jiných států nebo byla nezvěstná. Do toho se měnili zákony

a spis nakonec ležel bez dalších úkonů někde v kanceláři a čekalo se,že vše vyřeší čas. Podrobnosti ze spisu se nedají zjistit,

protože nejenže se některé důležité listiny ztratily,do spisu také nelze nahlédnout z důvodu ochrany osobních údajů.

V soukromém držení jsou pouze některé listiny v majetku rodin v textu zmíněných osob. Zbývá dodat proč je v nadpisu

uvedeno slepá spravedlnost. Je to proto, že v jeho případě byla spravedlnost skutečně slepá, soudy zbytečně neodsuzovaly

osudem postiženého spoluobčana, to znamená nestranná. HJB se i ve vysokém věku zajímal o ochranu přírody a o dění ve své vlasti.

Když ho ve Vídni na počátu roku 2000 navštívili příbuzní z ČR zahrál jim zhudebněnou báseň pana Daňka

z knihy "Vždyt vzpomínky jsou cesty života".

"Les, ten lécí nervy i plíce, kol dokola jsou smrky a borovice."

"U cesty v nízkém smrcí

kovový šrot tam trcí,

textil, nádobí, dverní kliky,

odrezky vodicu od elektriky."

"Do vune prírody se mísí

zápach skládek, ráj to krysí,

proto všichni mejme snahu

nenarušit prírody rovnováhu!"  

Čtenáře by také možná mohlo zajímat co slepý harmonikář říkal na český a nejen český občanský ideál.

Vyjádřil se k němu ve Vídni počátkem 90.let v rozhovoru s pravnukem ED :

Slovo idiot je odvozené z řeckého idiotes, které má význam osoba bez odborných schopností či zvláštní.

Původně bylo používáno v městských státech antického Řecka k označení lidí starajících se jen

o vlastní zájmy a ignorující potřeby komunity.

http://www.vagonrevue.cz/news/eda-bosser-mravenci-nizkolatkova-poezie-/

http://www.vagonrevue.cz/news/eda-bosser-dub-nizkolatkova-poezie-/

https://www.facebook.com/eda.bosser/posts/765853486767889?stream_ref=10

Mikulka, Klvač,"Okrašlovati a povznášeti

 - vybrané kapitoly z dějin okrašlovacích

spolků na Vyškovsku" (in: Vyškovský

sborník 5, Slavkov u Brna 2006, s. 95-116).

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=7454

http://www.humanart.cz/literatura-83078-cukrovarsky-hajek-a-chram-konzumu.html

http://www.humanart.cz/literatura-84424-slepy-harmonikar-a-slepa-spravedlnost.html